Dalších 11 lidských druhů, které zaručeně potkáte na videocallech
S nástupem teamsů, zoomů a dalších se objevilo několik nových evolučních stadií homo sapiens sapiens. Typické jsou svých chováním na videocallech a můžeme je rozdělit až na 13 nových druhů. Asi je máte i ve vaší firmě.
Pan Tichý
Patří tak nějak k bontonu vypnout si mikrofon, když nemáte zrovna co říct a nechcete ostatním funět do řeči. Pan Tichý se však neobtěžuje ani s jeho opětovným zapínáním. Jeho příspěvky do diskuze tím pádem připomínají přenos z akvária a dávají kolegům jedinečnou šanci zdokonalit se v umění odezírání ze rtů.
Řvoun
Opak pana Tichého. Stále nechápe, že mikrofon vznikl proto, abychom při komunikaci na dálku nemuseli hulákat: „Halóó? Slyšíme séé???”
Skokan
Často se vyskytuje jako poddruh Řvouna, ale vyskytuje se jako druh samostatný. Jeho jméno nemá původ v atletické minulosti, ale v otravném zvyku skákat ostatním účastníkům do řeči, čímž vzniká ve sluchátkách všech přítomných nerozlišitelný hluk.
Bezkamerák
Odpůrci mluvení na kameru jsou různí. Vyskytují se mezi nimi kolegové, co se v tom nevyznají (viz dále), jedinci, kteří kameru prostě neumějí nainstalovat, i vyznavači konspiračních teorií, kteří okamžitě po vybalení laptopu přelepí čočku leukoplastí, aby jim náhodou někdo nekoukal do obýváku. V každé videokonferenci se ale minimálně jedno temné okénko vyskytne.
Ten, co se v tom nevyzná
Na někoho jsou prostě nové technologie moc. Tenhle jedinec není nutně definován vyšším věkem, jak se mohou někteří domnívat. I na konferenci plné mileniálů se pravidelně najde někdo, kdo má v záběru kamery pouze kus levého ramene, neustále rachotí mikrofonem, dvacetkrát se odpojí a zase připojí a hlasitě se dožaduje vysvětlení, jakže se má koukat na toho, kdo právě mluví.
Kreativec
Tento kolega se naopak v technologii videokonference přímo našel. Jeho video dosahuje kvalit velkoformátových IMAX filmů, na pozadí se střídá 3D západ slunce nad Pacifikem s animovaným průletem hvězdokupou a v jeho audiu slyšíte, i jak mu rostou vlasy.
Rodič
Jelikož domácí kancelář u většiny lidí funguje zároveň i jako škola, rekreační objekt a polepšovna, není vůbec výjimkou, že se v pozadí videokonference objeví roztomilá ratolest, která se zaujetím rozebírá kolegovu domácnost na atomy. Občas je to sice humorné, ale když už se to stále opakuje dokola a dokola, začíná vám být kolegy trochu líto.
Multitasker
Kolega, který během desetiminutového meetingu stihne pořešit pár příhozů na Aukru, pohádat se s dvaceti lidmi na Facebooku, posurfovat Instáč a nakoupit na Rohlíku. Multitaskeři jsou poměrně rozšířený druh, který má několik poddruhů. Nejvyšším vývojovým stadiem jsou profíci, kteří dokážou bez zaškobrtnutí odrecitovat marketingovou analýzu a na monitoru mezitím sledovat Marečku podejte mi pero. Na druhém konci evolučního žebříčku jsou začátečníci, kteří si neuvědomí, že když nosí brýle, tak v odrazu čoček všichni vidí, co se jim právě odehrává na monitoru.
Pochůzkář
Je kolega, o kterém si začínáte myslet, že je bezdomovec, protože ho v jakékoli denní i noční hodině zastihnete během chůze kamsi. Hovory s ním nejsou moc příjemný zážitek, protože kvůli hluku z ulice vůbec nerozumíte, co vám vlastně říká, a z houpajícího se obrazu jeho kamery se vám za chvíli začne dělat šoufl.
Labužník
Jedinec, který si nikdy neodepře možnost zpestřit si online schůzku dobrotou. Když zrovna nepřežvykuje, aspoň ležérně usrkává z hrnku nebo sklenice. Nepsaným pravidlem bývá, že Labužníkův počítač disponuje supercitlivým mikrofonem, takže video bývá doplněno patřičně autentickou audiosložkou srkání a mlaskání.
Pan Nosní dírka
I když má sebelepší postřehy, nikdo se na ně nedokáže soustředit, protože má laptop položený na klíně a vidíte mu skrz nosní dutiny až do mozku. Jeho variantou je pan Prst, který pracuje zásadně na tabletu a v záběru jeho kamery se pravidelně objevuje obří ukazovák, kterým šmátrá po displeji svého milovaného iPadu.
Dolebez
Kolegové, u nichž si nejste úplně jistí, jestli jsou pod stolem oblečeni, ale šestý smysl vám našeptává, že ne.
Chovatel
Jakmile se v záběru kamery zjeví domácí mazlík, konference je bez výjimky přerušena a dalších několik minut se z mikrofonů ozývá sborové „No ty ši ale ňuňu, viiiď?“ Na jednu stranu takové momenty vážně narušují štábní kulturu schůze. Na druhou stranu pohled na psa, který slintá blažeností, že je s ním páníček už rok doma, je očistou duše a balzámem na nervy.