„Ten, který má moc nade vším, ponechal z nesmírné úcty k člověku také něco pod naší mocí, jejímž
pánem je každý člověk. A tímto něčím je rozhodování, jakási nezotročená a vlastní moci podřízená
věc, spočívající ve svobodě myšlení.“
Řehoř z Nyssy Oratio catechetica magna. Kapitola 30.
Do našich životů patří svým podstatným dílem také dovednost se rozhodnout. Ze zkušenosti se
nejčastěji ocitáme na křižovatkách, kdy rozhodujeme mezi tím, zda něco opustit pro jiné, nebo se
ještě snažit to napravovat. Také zkoušíme rozeznat momenty, kdy vstoupit do děje a řešit, a
okamžiky, kdy ponechat věcem volný průběh. Toužíme dělat správná rozhodnutí a učíme se být
vděční i za ta špatná, protože nedělat žádná už není život. Jak říká Erich Fromm, „svoboda je
břemeno a břemeno je rozhodování“. Pracujeme na tom jako zahradník, když vybírá semena pro
vzklíčení, vhodné rostliny, které přesadí, a pečlivě sleduje, jak květina či keř i strom vzkvétá a čím
obohacuje zahradu, jak do ní jeho zásahy patří i jak ji rozvíjí. A někdy něco nevybere a jindy
nezasadí nic s důvěrou, že zahrada si se sebou přirozeně ví rady. Stejně tak my lidé zakoušíme
svobodu rozhodovat se pro své činy a konání. S vědomím, nebo prosím aspoň s tušením, že občas
je nejlepší nechat příběh života volně plynout a pozorně vnímat.
Přeji nám všem v nadcházejícím roce 2024, kéž rozeznáváme chvíle
pro rozhodování a pokud nastanou, ať jsou to dobrá rozhodnutí!