Praha - Léto vrcholí, čerpání dovolených rovněž. Tato pro zaměstnance ze zákona příjemná záležitost ale u živnostníků (OSVČ) zpravidla neplatí.
Žádný zákonný nárok na dovolenou totiž nemají. Záleží tak čistě na nich, kolik týdnů dovolené si ročně dopřejí. Více volna než zaměstnanci si však nedovolí.
„Měl jsem dva dny dovolené a pak zase honem do práce. Máme řadu závazků s neúprosnými termíny dokončení zakázek. Smluvní vztahy totiž nezohledňují dny na odpočinek," uvedli Petr Kašák a Aleš Mazourek, šéfové společnosti z Kralup nad Vltavou, která se zabývá provozováním a údržbou topných médií.
Zástup je třeba pečlivě vybrat
Dostupné průzkumy informují, že podnikatelé si ročně dopřejí zhruba dva týdny dovolené. Takřka třetina z nich pak dokonce žádné pracovní volno nemá. A když ano, tak prý maximálně tři, nebo čtyři dny.
„Netuším, jak je to u jiných firem, ale pravdou je, že absence v rámci mého podnikání vždy vyžaduje nějaký prověřený zástup. Zvolíte-li špatně, ihned máte obrovskou škodu. Tu pak musím platit já. Takže na dny mé dovolené musím volit takového člověka opravdu velmi obezřetně," sdělil Václav Janeba, čalouník z Prahy 7.
Jak říká, letošní krátké dny odpočinku si může dopřát po pěti letech pracovního nasazení. Na důvodech, proč si OSVČ dovolené nevezmou více, se všichni shodují nikdo jim dny volna neproplatí.
Nucená nečinnost
„Já mohu fakturovat jen to, co skutečně udělám, prostý pobyt na pracovišti mi nikdo nezaplatí, to by si měli uvědomit všichni ti, kdo tvrdí, že se OSVČ flákají a jen šidí stát, uvedla Pavla Petržilková, která se momentálně živí jako překladatelka. Tomáš Kostruha zase podniká ve stavebnictví. Podle něj, pokud to zakázky dovolí, má maximálně týden.
„Navíc to vyjde, jako byste měl neplacené volno. Takže místo dovolené spíše nucený odpočinek," upřesnil Kostruha.
Nemám čas ani kousnout do housky
Lucie Trnková, která poskytuje kadeřnické a kosmetické služby v Rudné u Prahy, byla vloni na dovolené po 7 letech, a to na jeden týden. „Podnikání není žádná legrace, ale to se všeobecně ví. Málokdo si to však uvědomí do důsledku," říká kadeřnice.
Ve stejném oboru podniká i Klára Radová z Holešovic. Zákaznic má plný notes a třeba si jen odskočit na oběd je někdy problém.
„Ten se většinou zrodí z toho, že zákaznice se přeobjedná na jinou hodinu a krátce před ní musím dokončit i jinou klientku. Podají si dveře a já pak nespolknu ani housku. Ne vždy to tak ale je. Dovolenou si hodlám vzít ke konci srpna, jinak mě to pracovní nasazení semele," poznamenala Klára Radová.
Okraden v nepřítomnosti
Ve spektru oslovených živnostníků se přece jen našlo něco málo jedinců, kteří problémy s čerpáním dovolených nemají. Dokonce se na tyto dny i těší.
„Jsme firma o třiadvaceti zaměstnancích. Panuje u nás přísná pracovní morálka a lidi jsou podle toho odměňováni. Moje odměna je, že se na své lidi mohu spolehnout, i když se dva týdny válím na pláži," shrnul své pocity Bohuslav Pekárek, podnikající v satelitní technice.A doplnil, že svým zaměstnancům dovolenou taky umožňuje.
„Kdo si stále stěžuje, že mu to jeho byznys nedovoluje, pak něco dělá špatně," dodal Pekárek. S ním souhlasí i vinárník Miroslav Brejša. Dva roky mu trvalo, než svou vinotéku v Kobylisích naplnil nejen stálými hosty. Další tři roky pracoval na zlepšení služeb a letos se chystá na týden k moři. Samozřejmě za cenu zástupu, aby podnik stále fungoval.
„Nechci si dovolenou kazit představami, že mi můj podnik mezitím někdo rozkrádá. Proto jsem ho nebudoval a tak jsem taky pečlivě vybíral záskok. Zatím se ten člověk poměrně osvědčil," řekl vinárník. Nicméně zná prý řadu případů, kdy i osvědčená personální náhrada někdy podlehla svodům pokladny a plných regálů.
Málo volných dní
„Dovolená je vlastně prubířský kámen nás živnostníků. Co si nenašetříme, to nemáme. A když máme, tak si rozmýšlíme, zda na dovolenou, nebo ušetřené peníze investovat do podnikání," doplnil Miroslav Brejša.
Avšak zaměstnat by se prý znovu nenechal. V pohostinství takto pracoval řadu let a není nad to, jak říká, přísně šéfovat jen sám sobě.
Oproti zaměstnancům si tak živnostníci v průměru užívají mnohem méně volna. Zákoník práce jim totiž přiznává minimálně 4 týdny dovolené ročně. Státní zaměstnanci pak mají týdnů pracovního volna pět a pedagogové dokonce osm.
Celkově pěti týdny dovolené však disponuje i řada pracovníků v soukromém sektoru, protože pátý týden dovolené patří mezi nejčastější a také nejoblíbenější benefity pro mnohé zaměstnance.
Autor: Petr Štrompf